PRIORAT DOQ – Jedna z nejúžasnějších španělských vinařských oblastí.
V roce 2019 byl spuštěn jeden z nejambicióznějších a nejočekávanějších projektů DOQ Priorat, pod názvem “Els noms de la terra” (jména země), s cílem znovu získat a zhodnotit podstatu velkých vín a vinic, jak to dělaly v minulosti jiné, velké vinařské oblasti.
Záměrem bylo pojmenovat víno podle místa původu, což bylo běžné 20. a 30. letech, kdy bylo víno dokonce ztotožňováno se jménem rodiny, která ho vyrobila. Regulační rada rozhodla nový pyramidový systém seřadit podle jedinečnosti vinic, aby byl zaručen původ každého vína podle jeho klasifikace.
Klasifikace
PRIORAT DOQ
✧ vína vyrobená z hroznů vypěstovaných na kterémkoliv pozemku v rámci označení původu
✧ vína z celého regionu, kdy vinaři mohou vyjádřit svobodu a tvořivost při výrobě asambláží z hroznů ze všech obcí
VINS DE VILA / VI DE VILA
✧ vína vyrobená výhradně z hroznů jedné vesnice, oblasti vymezené Consell Reguladorem
✧ víno musí být vyrobeno, zráno a lahvováno fyzickou nebo právnickou osobou, která je vlastníkem vinice nebo která má nájemní smlouvu k této vinici více než 10 let
✧ maximální výtěžek je 5000 kg/ha u červených odrůd a 7000 kg/ha u bílých odrůd
✧ červené víno musí obsahovat minimálně 60 % odrůdy Cariñena nebo Garnacha
✧ 90 % vinic musí být starých minimálně 10 let a více, zbylých 10 % vinic 5 let a více
✧ víno musí projít zcela nezávislým a rozpoznatelným procesem zpracování a zrání ve vinařství
VINO DE PARAJE / VI DE PARATGE / VI DE FINCA
✧ víno musí být vyrobeno výhradně z hroznů z vinic umístěných na jediném místě (nebo katastrálním území), se zvláště omezenými výnosy
✧ víno musí být vyrobeno, zráno a lahvováno fyzickou nebo právnickou osobou, která je vlastníkem vinice nebo která má nájemní smlouvu k této vinici více než 10 let
✧ maximální výtěžek je 4000 kg/ha u červených odrůd a 6000 kg kg/ha u bílých odrůd
✧ červené víno musí obsahovat minimálně 60 % odrůdy Cariñena nebo Garnacha
✧ 90 % vinic musí být starých minimálně 15 let a více, zbylých 10 % vinic 5 let a více
✧ víno musí být vyrobeno ve sklepech či vinařstvích, které se nacházejí v místě, kde jsou dané vinice (pokud se vinařství nachází mimo toto místo a jeho vlastník je shodný s vlastníkem vinice, může regulační rada povolit toto označení)
✧ víno musí projít zcela nezávislým a rozpoznatelným procesem zpracování a zrání ve vinařství
VINYA CLASSIFICADA
✧ víno musí být vyrobeno výhradně z hroznů jedné vinice, klasifikované regulační radou
✧ víno musí být vyrobeno, zráno a lahvováno fyzickou nebo právnickou osobou, která je vlastníkem vinice nebo která má nájemní smlouvu k této vinici více než 10 let
✧ maximální výtěžek je 4000 kg/ha u červených odrůd a 6000 kg/ha u bílých odrůd
✧ červené víno musí obsahovat minimálně 60 % odrůdy Cariñena nebo Garnacha
✧ 80 % vinic musí být starých minimálně 20 let, zbylých 20 % minimálně 5 let
✧ víno musí projít zcela nezávislým a rozpoznatelným procesem zpracování a zrání ve vinařství
GRAN VINYA CLASSIFICADA
✧ víno musí být vyrobeno výhradně z hroznů jedné vinice, klasifikované regulační radou
✧ víno musí být vyrobeno, zráno a lahvováno fyzickou nebo právnickou osobou, která je vlastníkem vinice nebo která má nájemní smlouvu k této vinici více než 10 let
✧ maximální výtěžek je 3000 kg/ha u červených odrůd a 4000 kg/ha u bílých odrůd
✧ červené víno musí obsahovat minimálně 90% odrůdy Cariñena nebo Garnacha
✧ 80 % vinic musí být starých minimálně 35 let, zbylých 20 % minimálně 10 let
✧ víno musí projít zcela nezávislým a rozpoznatelným procesem zpracování a zrání ve vinařství
✧ označení “Velles Vinyes” – vína z klasifikovaných vinic, s prokázanou sledovatelností minimálně 5 let, z vinic starších více než 75 let nebo vysazených před rokem 1945
Historie
Kolébkou vína a vinařství v regionu je kartuziánský klášter “Cartoixa” ve Scala Dei. Jeho mniši přinesli ve 12. století z Provence znalosti a techniky potřebné k rozvoji vinařství, které zapustilo kořeny a vyvíjelo se v průběhu staletí. Území Kartuziánů tvořily takzvaný historický Priorat, který dnes tvoří vinařskou oblast Priorat DOQ.
Říká se, že král Alfonso I. Cudný, poslal dva rytíře, aby našli ideální místo pro kartuziánský řád z Provence, aby se usadil v Katalánsku. Když dorazili na úpatí hory Montsant, byli ohromeni krásou tohoto místa a zeptali se na to pastýře. Poté co jim odpověděl, vyprávěl jim o nadpřirozeném jevu, který se v srdci tohoto údolí děje odedávna – v nejvyšší borovici se objevuje žebřík, po kterém šplhají a sestupují andělé, žebřík boží (Scala Dei). Rytíři vyprávěli králi o příběhu a ten nabídl kraj řádu. Kartuziáni, založení v roce 1194, postavili na místě kde stával strom legendy oltář, zasvěcený Panně Marii. Příběh dal jméno klášteru a vytvořil ikonografii, silně zakořeněnou v regionu. Kartuziáni se ve Scala Dei oblékali do bílého roucha s kapucí, která jim zakrývala oholené hlavy. Vysazovali vinice, vyráběli víno v klášteře a přijali život práce a spirituality. Možná je víno z Prioratu mystické. Pozůstatky kláštera dnes dýchají tajemstvím a přitahují návštěvníky. Nad těmito ruinami se na vrcholu hory překrývají různé geologické vrstvy, které hrají paletou různých barev, od šedé, okrové a žluté, až po hnědou a červenou. Takto tvoří ono mystické schodiště, které sahá až k nebeské modři a andělům v bílých oblacích.
O staletí později poznamenala vinařský život v Prioratu další významná historická událost, tentokrát však v negativním smyslu. Koncem 19. a začátkem 20. století zdevastovala většinu vinic phylloxera. Toto se časově shodovalo s velkým boomem textilního průmyslu v Katalánsku, což způsobilo, že veškerá pracovní síla odešla do měst. Bylo vysázeno jen málo nových vinic, které naštěstí přežily dodnes. Ostatní místa byla osázena mandlovníky, lískovými oříšky a olivovníky. Nové vinice byly obnoveny až v 50. letech 20. století, s cílem vrátit se k výrobě skvělých vín, která se v této oblasti vyráběla. 23. července 1954 Priorat získal status označení původu Denominación de Origen, který byl potvrzen později, nejprve v roce 1959, poté v květnu 1975.
O pár let později, v 80. letech, došlo opětovnému nastartování D.O. Priorat.
Všechno to začalo René Barbierem, dosud neznámým francouzským vinařem, který viděl velký potenciál starých vinic Garnacha a Cariñněna, vysázených ve svazích, na břidlicových půdách. Stejně tak rozmanitost parcel a expozic, které tyto pozemky nabízely.
V roce 1989 René Barbier přesvědčil čtyři přátele (Carles Pastrana, Josep-Lluís Pérez, Daphne Glorian a Álvaro Palacios), že Priorat má potenciál a společně se rozhodli vyrobit skvělé víno, využívající velký potenciál oblasti. Následující rok se rozhodli vyrábět každý zvlášť. Toto vedlo ke skvělým vínům, která jsou dnes velmi známá, jako je Clos Martinet, Clos Mogador, Clos Erasmus nebo slavné a vyhledávané L’Ermita.
Podnebí
Priorat je relativně blízko Středozemního moře, od jeho vlivu je však izolován pohořím Montsant. Toto pohoří také nabízí ochranu před studenými větry, přicházejícími ze severu. Má optimální podmínky pro zrání hroznů, vyznačující se velkými teplotními rozdíly mezi dnem a nocí. V létě mohou maximální teploty přes den dosáhnout až 40ºC, zatímco v noci mohou klesnout až na 12ºC. Léta jsou dlouhá a velmi suchá, zimy chladné, s občasnými mrazy a kroupami. Průměrná teplota se po celý rok pohybuje kolem 15ºC a srážky mezi 400 a 600 litry na metr čtvereční.
Půdy a terén
Terén je strohý a těžce zpracovatelný, dominuje mu břidlice, známá jako llicorella. Poměrně ploché nebo terasovité vinice střídají strmé svahy (stupeň sklonu svahů mezi 15 a 60 %). Tyto svažité pozemky jsou známé jako “costers”. Strmé pozemky nelze obhospodařovat mechanickými technikami, běžně se zde stále používají tradiční metody. Vinice jsou vysazeny ve výškách od 100 metrů nad mořem v Bellmunt del Priorat a El Molar do 750 metrů v nejvyšších částech La Morera de Montsant a Porrera.
Půda a klima vytvářejí pro vinnou révu velmi náročné prostředí, ale také znamenají, že hrozny a vína jsou bezkonkurenční. Výnosy jsou nízké (v průměru méně než 1kg na rostlinu) a Garnacha a Cariñena (doporučené červené odrůdy) jsou koncentrované a extrémně výrazné. Jiné červené odrůdy jako Cabernet Sauvignon nebo Syrah produkují také dobrý mošt, málokdy však dosahují výraznosti a typičnosti místních odrůd a jsou často součástí finálních směsí. Nejlepší vína z Prioratu jsou intenzivní, minerální a komplexní. Garnacha blanca je nejoblíbenější odrůda používaná pro bílá vína, která jsou méně běžná. Nelze však opomenout, že Macabeo a Pedro Ximénez často zdobí vína se zvláštním teplým charakterem, aromatem koření a divokými tóny. Období sklizně bývá dlouhé, začíná kolem poloviny září v Bellmunt a Ell Lloar a pokračuje do konce října nebo začátku listopadu v Porrera a La Morera de Montsant.
Povolené a doporučené odrůdy
Nejpěstovanějšími odrůdami jsou červené, z nichž jsou nejvýraznější autochtonní odrůdy Garnacha a Cariñena
Doporučené červené: Garnacha Tinta, Cariñena
Povolené červené: Garnacha Peluda, Tempranillo, Picapoll Negre, Cabernet Sauvignon, Cabernet Franc, Pinot Noir, Merlot a Syrah
Bílé: Garnacha Blanca, Macabeo, Pedro Ximénez, Chenin Blanc, Moscatel de Alejandría, Moscatel de Grano Menudo, Blanquilla, Picapoll Blanc a Viognier
Obecná charakteristika vín
Bílá vína se vyrábějí převážně z odrůdy Macabeo a Garnacha Blanca. Jsou slámově žluté barvy, mají ovocnou vůni a náznaky horských bylin. V ústech také ukazují svůj středomořský charakter, jsou poněkud teplé, s divokými nuancemi
Růžová vína pro region možná nejméně charakteristická. Vzhledem k poměrně teplému klimatu, ve kterém hrozny dozrávají, se poznají podle tónů zralého ovoce. Na patře jsou teplé a chutné
Červená vína jsou hvězdou regionu. Vyrobená především z Garnachy a Cariñeny, v některých velkých vínech s menšinovým podílem zahraničních odrůd, s charakteristickou intenzivní a velmi zastřenou barvou třešní. Ta nejlepší nabízí vysoce komplexní vůni s tóny velmi zralého ovoce a výrazným charakterem terroir, které dává bohaté minerální tóny. V ústech mají skvělý charakter a strukturu, jsou mohutné, hřejivé, s plným tělem a zároveň plné kyselin s výrazným tříslem a dlouhou dochutí.
“Rancios” a sladká vína – tradiční “rancios” nabízí mandlové aroma a tóny horských bylin, v ústech jsou hřejivé, chutné, s dobrým oxidativním vývojem. Sladká vína, vyrobená podle modernějších kritérií, mají zastřenou třešňovou barvu, ve vůni se rozvíjejí aromata černého ovoce, téměř rozinkové a pražené tóny, kvůli jejich zrání v dubových sudech. V ústech jsou sladká, vláčná, velmi ovocná a díky dobré kyselosti, velmi vyvážená
Ekonomická data
✧ rozloha 17 629 ha, z nichž je 2 163,97 osázeno vinnou révou
✧ 459 vinic
✧ 535 pěstitelů vína, 109 vinařství (k 31.12.2018)
✧ červené odrůdy 92,59%, bílé odrůdy 7,41%
✧ domácí trh 52%, zahraniční trh 48%
Hondocení sklizní
2013 – velmi dobrá
2014 – velmi dobrá
2015 – velmi dobrá
2016 – velmi dobrá
2017 – velmi dobrá
2018 – velmi dobrá
2019 – excelentní
2020 – excelentní
Odkazy:
Ještě více se dozvíte na oficiálních stránkách oblasti PRIORAT DOQ
Brožura s mapami a fotkami PRIORAT DOQ „LOS NOMBRES DE LA TIERRA“
Pokud máte zájem tato jedinečná vína ochutnat, můžete je koupit na e-shopu BONOViNO.cz
Více o vinařských obcích…
Bellmunt del Priorat
Obec nacházející se v nejjižnější části, je lemována jedním z hřebenů, které vymezují území celého Prioratu. Oblast na severu a západě ohraničena řekou Siurana, na jihu horami Sarraí, na východě sdílí hranici s Falsetem.
Historie je velmi úzce spjata se založením kláštera kartuziánskými mnichy (viz výše). Mniši v této oblasti zavedli pěstování vinic, převorství prosperovalo a nakonec dalo jméno celému Prioratu. V roce 1835 byli mniši nuceni klášter opustit, ten zůstal v dezolátním stavu, dokud nebyl v roce 1998 částečně obnoven a zpřístupněn turistům.
Rozloha 1150 km²
Gratallops
Nachází se v centrální části Prioratu, na jihu je ohraničena řekou Siruana, na západě řekou Montsant a obě se sbíhají na jihozápadním konci obce. Svahy jižní poloviny kopce patří k nejmírnějším v oblasti. Vesnice z dálky vypadá jako koruna z domů na malém kopci, kde se nachází. Jeho silueta je rozpoznatelná z dálky a tvoří jedno z charakteristických panoramat Prioratu.
Existuje několik verzí o původu jména města. Všichni se však shodují, že souvisí s množstvím vlků v okolí. Podle tradice, se město dříve jmenovalo Vilanova del Pi. První doloženou zmínkou je listina z roku 1258, podle které začal klášter Scala Dei osidlovat tuto oblast.
Mezi nejpozoruhodnější stavby patří neoklasicistní kostel San Lorenzo, bývalé sídlo mnichů ze Scala Dei – Casa dels Frares a poustevna Mare de Déu de la Consolació.
Nadmořská výška 321m, rozloha 13,5 km², 237 obyvatel
El Lloar
Nachází se na západě regionu, na pravé straně řeky Montsant, která tvoří jeho východní hranici. Obec je malá, ale s členitým terénem, ve kterém vyniká útes la Roca, kde se rodí hluboké rokle, které strmě padají k řece Montsant. Má charakteristickou siluetu, stejně jako sousední Gratallops.
Existuje několik verzí o názvu města. Někteří říkají že pochází z “llobar” (země vlků), jiní že by mohlo pocházet z “lloar” (chvála nebo zbožňování) a jiní tvrdí, že by mohlo pocházet z “llosa” nebo “”llosera” (složení většiny pozemků).
Za zmínku stojí farní kostel zasvěcený archanděli Michaeli, dále přírodní balkon, zvaný Mirador del Priorat, odkud je nádherný výhled na řeku na dně údolí. Dále, asi kilometr a půl od města, řada jeskyní zvaných Cuevas dels Rogerals, situovaných v těsné blízkosti obrovské kompaktní skály Nas d’en Quiuma. Velmi zajímavá je také fontána saracénského původu Minfami.
Nadmořská výška 210m, rozloha 6,6 km², 123 obyvatel
La Morera de Montsant
Je největší a nejsevernější v regionu a zabírá většinu pohoří Montsant, chráněná jeho útesy a je z ní výjimečný výhled na hory. Níže je vesnice Scala Dei, domov kláštera.
Nejstarší a nejvýše položená vesnice historického Prioratu, v dřívějších dobách obývaná maurskými farmáři.
Vyniká zde farní kostel zasvěcený narození Panny Marie, starý hrad La Morera, pravděpodobně saracénského původu, který byl v dobách převorství využíván jako vězení. Nelze zapomenout ani na přírodní park Sierra de Montsant, se spoustou známých horských stezek. Pozoruhodná je také poustevnická tradice v Montsantu, s nejslavnější Mare de Déu z roku 1742, na vrcholu v Albarce.
Nadmořská výška 743 m, rozloha 52,9 km², 153 obyvatel
Poboleda
Leží na svahu s výhledem na řeku Siruana, v poměrné ploché oblasti mírných svahů, které řeka v průběhu časů vytvořila. Oblast je ohraničená La Morera na severu, na jihu ji od Porrery odděluje pohoří Tossal, na západě Torroja del Priorat.
Jméno pochází z latiny a znamená “topolový les”. Byla založena kolem roku 1171, když poustevníci z Montsantu opustili hory a připojili se ke komunitě kartuziánských mnichů. Byla tedy původním místem komunity Scala Dei.
Nachází se zde velká panská sídla ze 18. a 19. století a na hlavní ulici vyniká “Casa dels Frares” (dům bratří), velkých rozměrů. Na okraji města, v blízkosti řeky najdeme “Molino de los Frares” (mlýn), který byl ve vlastnictví kláštera Scala Dei. Nejpozoruhodnější budovou je farní kostel San Pedro, v neoklasicistním stylu a malovanými nástěnnými malbami. Mimo město stojí za zmínku poustevna Maria Asumpta a Fuente d’en Mingot.
Nadmořská výška 343 m, rozloha 13,9 km², 374 obyvatel
Porrera
Leží na východě Prioratu a je velmi úzce spojená s údolím řeky Cortiella, na dně údolí, jako by se skutálela z hory, chráněná pohořím Molló.
Historie Porrery je příběhem bojů a hrdinských činů, a proto je známá jako “liberální a povstalecké město”. Nejdříve bojovalo proti králi, pak proti bourbonským vojskům, proti napoleonským silám a proti absolutistům, které město v roce 1822 vypálili, potřetí ve své historii. Počátky města sahají až do roku 1201, písemně doložené listinou “Valporrieram”. Pěstování vinné révy dalo městu bohatství, o čemž svědčí velké množství rozlehlých domů, spíše městského charakteru, v důsledku významného obchodu s vínem, a to v 18. a 19. století.
Nejvýraznější stavbou je farní kostel Sv. Jana Evangelisty. V civilní sféře si Porrera vždy zachovávala svůj vznešený a hrdý vzhled, prostorné a přepychové domy, ulice a široké portály. Pozoruhodné jsou také sluneční hodiny z let 1840 až 1880, jako jsou vertikální hodiny, nazývané “večerní hodiny” nebo portálové hodiny, považované v rozměrech za největší. Zajímavostí je také poustevna Sant Antonio, postavená na skalnatém ostrohu, odkud je nádherný výhled na město.
Nadmořská výška 316 m, rozloha 28,8 km², 445 obyvatel
Torroja del Priorat
V centrální části Prioratu, na svahu hory, orientovaná na severovýchod, rozkládající se kolem strážní věže známé jako “Torre Roja” (červená věž), podle níž vesnice nejprokazatelněji dostala své jméno. Obcí protéká řeka Siruana a po své pravé straně zanechává nejrovnější oblast celého DOQ.
Vesnice byla od samého počátku součástí převorství Scala Dei a pro kartuziány byla důležitým expanzním bodem, díky své centrální poloze a blízkosti kláštera. Byla vždy spojena s pěstováním vinné révy, která poskytovala vysoké příjmy, což lze vidět na velkých statcích, které kdysi patřily bohatým místním rodinám.
Ve farním kostele zasvěceném Svatému Michalovi nalezneme francouzské romantické chrámové varhany s katalánskými prvky, které kolem roku 1800 postavil francouzský občan Joan Pere Cavailler. Díky velkým panským domům, které byly postaveny v minulosti, ulice Carrer Major stále vykazuje své panské vlastnosti. Některé dlážděné ulice jsou stále původní, mnohé byly obnoveny, aby si zachovaly historické kouzlo. Za zmínku stojí i oblast ve Font Vella, poblíž vesnice, která fungovala jako místo společenského setkávání, i pro lidi z okolních vesnic.
Nadmořská výška 332 m, rozloha 13,2 km², 153 obyvatel
La Vilella Alta
Nachází se v údolí, které tvoří potok d’Escaladei, až těsně před jeho soutokem s řekou Montsant, v sousední vesnici La Vilella Baixa. Napravo od řeky se tyčí útesy Montalts a oblast protínají jižní kopce pohoří Montsant. Je soustředěná kolem hlavní ulice, na kopci a přilehlých svazích, kousek nad potokem d’Escaladei.
Byla založena v roce 1286 kartuziány a její historie je úzce spjata s historií kláštera. Prvními osadníky byli pravděpodobně obyvatelé sousední, dnes již zmizelé, vesnice Montalt, kdy mniši nabídli půdu všem, kdo místo opustili. O založení se traduje legenda, která ji připisuje dvěma bratrům jménem Vilella, kteří současně založili La Vilella Alta a La Vilella Baixa. Tato legenda však nemá skutečný základ v historii, protože Vilella Baixa má mnohem starší původ. V průběhu 17. století se nazývala Vilella d’Amunt a Vilella de Dalt, La Vilella Alta se stává oficiálním až na začátku 18. století.
Nejpozoruhodnější stavbou je farní kostel Svaté Lucie, v neoklasicistním a barokním stylu. Zajímavé jsou také majestátní budovy na Calle Mayor a typický, velmi reprezentativní, charakter ulic, zejména Mayor a de l’Ereta y Nou.
Nadmořská výška 327 m, rozloha 5,2 km², 135 obyvatel
La Vilella Baixa
Nachází se přímo na soutoku řeky Montsant a potoka d’Escaladei, na vrcholcích některých útesů, které dávají některým jejím domům mimořádně vyvýšený vzhled. Také leží mezi hřebeny La Figuera a nejjižnějším okrajem pohoří Montsant.
Původní název byl Vilella de Baix, zapsaný v oddací knize La Torre de l’Espanyol, z roku 1712. Když byla za vlády Filipa V. jména v regionu přeložena do španělštiny, byla známá jako Vilella Baja, později, když byla přeložena zpět do katalánštiny, stala se známou jako La Vilella Baixa. Její původ sahá až do dob arabské nadvlády a je velmi pravděpodobné, že díky své výsadní poloze bylo místo osídleno už dávno předtím. Její první zděná ohrada a hrad jsou pravděpodobně maurské stavby.
Celá vesnice tvoří pozoruhodný architektonický komplex, což dokazují jeho úzké, svažité uličky a unikátní budovy. Strmý svah kopce si vynutil výstavbu domů o sedmi nebo osmi podlažích, s hlavním vchodem ve čtvrtém nebo pátém patře. Za zmínku stojí bezpochyby nejroztomilejší ulice “carrer que no passa” (ulice která se neprochází), nacházející se na vrcholu kopce, se starým vstupním portálem. Dále farní kostel zasvěcený Sv. Janu Křtiteli, který pochází z 18. století a patří biskupství Tortosa a také nádherný románský most se třemi oblouky.
Nadmořská výška 218 m, rozloha 5,6 km², 193 obyvatel
Masos de Falset
Severní část území obecního území Falset. Největší část této oblasti, známá jako “Masos” (statky/domky), dříve obydlené, ve kterých se žilo při práci na vinicích vzdálených od vesnic Falset, Bellmunt a Porrera.
Patří sem také oblasti jako “les Sentius”, “els Colls de Porrera”, “los Mollons”, ”es Aubagues”, “els Carners”, “lo Coll del Molí” a “la Sulsida” a všechny se nacházejí v severní části obce Falset.
Solanes del Molar
Patří sem velká část obce Molar, prakticky její východní polovina. Unikátní v této oblasti je značný počet dnes již uzavřených těžebních provozů.
Další místa, která tvoří tuto oblast, se nacházejí v “les Solanes”, “les Collades”, ”es Cometes”, “los Noguerals”, “lo Colais”, “els Garranxons”, “les Mataveres” a “els Planassos”.
zdroj:
www.doqpriorat.org, www.vinissimus.com, www.decantalo.com, www. guiapenin.wine